Foto: Megan te Boekhorst / Unsplash
O long covidu neexistuje a nejspíš ani není možné vytvořit jednoznačnou statistiku četnosti. Překáží nám v tom příliš volná nebo různě nastavené definice long covidu/postcovidového syndromu, absence diagnostických markerů, čím dál obtížnější dostupnost kvalitního testování a monitoringu epidemické situace na mnoha územích, a také fakt, že virus studujeme zatím jen několik let a ještě neznáme dlouhodobější důsledky “žití s covidem”. Už teď je ale k dispozici ohromné množství vědecké literatury, z jaké si lze o long covidu a rozsahu této krize udělat představu.
Lednová studie v Nature
Velkým katalyzátorem dalších vědeckých, mediálních i společenských diskuzí o long covidu byla tento rok metastudie Long covid: major findings, mechanisms and recommendations, kterou v lednu publikoval časopis Nature. Autoři Hannah Davis, Lisa McCorkell (zakladatelky americké výzkumnické skupiny Patient-Led – na pacienty orientovaný a pacienty vedený výzkum) a Eric Topol v ní uvádějí, že zasažených je na světě nejméně 65 milionů. Číslo je odvozeno jako konzervativní odhad s předpokladem, že přibližně desetina z tehdy 651 milionů evidovaných infekcí ústí v chronická postinfekční onemocnění a další komplikace. Upozorňují, že skutečná prevalence long covidu ale bude nejspíš mnohem vyšší, protože mnoho případů není dokumentovaných.
Long COVID: major findings, mechanisms and recommendations: Příznaky long COVIDu a dopady na četné orgány s různou patologií.
Studie jinak dál slouží i novinářům a některým poskytovatelům péče jako solidní praktický zdroj pro základní orientaci v problematice long covidu. Její význam je vidět i na tom, že během roku dosáhla zájmu více než 1 milionu čtenářů.
Long COVID: major findings, mechanisms and recommendations: Infekce SARS-CoV-2, COVID-19 a long COVID přispívají ke zvýšenému riziku zdravotních problémů.
”Rostoucí břemeno je až nepředstavitelné”
V dubnu 2023 se stejnými čísly promluvila také WHO, když covidovou pandemii přesouvala z nejvyššího stupně, jaký je rozpoznáván mezinárodním právem, “nový nouzový stav s mezinárodním významem”, do režimu “pandemie trvá a zůstává dlouhodobou zdravotní hrozbou”. V tomto bodě mnoho médií i vlád a velkých průmyslů zprávu WHO chybně interpretovalo jako oficiální ukončení pandemie, i když fakticky k němu nedošlo a WHO ve stejném prohlášení před tragickými dopady pandemie dál varuje: Dr. Tedros uváděl, že covid si každé tři minuty vyžádá lidský život (pouze případy, o kterých víme), a že přibližně každá desátá infekce dál vede k trvalým zdravotním následkům nebo postižením. “Stovky milionů lidí tak budou potřebovat dlouhodobou péči,” uzavírá.
Prof. Danny Altmann v další významné studii The Immunology of long COVID, která vyšla v Nature v červenci, odhaduje, že zasažených long covidem nyní může být 400 milionů. Je to pokus o věrnější odhad opět podle počtu infekcí (ne nakažených lidí, ale vzniklých akutních infekcí) s přihlédnutím k cca 10% riziku rozvoje long covidu. Z této studie pochází také často citovaná věta „Rostoucí břemeno dlouhého covidu, kterému čelí pacienti, poskytovatelé zdravotní péče, vlády a ekonomiky, je tak velké, až je nepředstavitelné. A to je možná důvod, proč mu věnujeme tak málo pozornosti.“
V prosinci 2023 německý ministr zdravotnictví Karl Lauterbach po setkání s odborníky u kulatého stolu prohlásil, že k long covidu vedou asi tři procenta infekcí, a to bez ohledu na očkování. Připomíná, že i po předchozích epidemiích v historii populace dlouhodobě zažívala vlny chronických onemocnění, jako např. parkinsonismus a další neurodegenerativní nemoci po pandemii chřipky z roku 1918. Lauterbach zdůrazňuje, že covid není srovnatelný s nachlazením právě kvůli dlouhodobým škodám na imunitním, kardiovaskulárním, nervovém a dalších tělesných systémech, jaké u covidu sledujeme. Z prohlášení Lauterbacha není zjevné, jak přesně definuje long covid, který nastává u těch tří procent infekcí, a zda jiné typy postcovidových komplikací (např. vaskulární poškození) řadí jako problémy mimo long covid.
Na jaře 2023 jinak vycházely odhady, že long covidem trpí 2 procenta Berlíňanů, a ve větších evropských zemích jako Německo, Velká Británie a Španělsko tento rok zaznívalo, že long covidem zatím trpí jednotky milionů jejich obyvatel.
Pozn. 1: Osobně se mi zdá jako pravděpodobné, že jednotlivá postcovidová zdravotní poškození v tomto prohlášení nejsou započítána jako long covid, a long covidem Lauterbach myslí komplexní multisystémové a energii limitující onemocnění typu ME/CFS, které covid vyvolává – o tom se v Německu často mluví jako o nejtěžší formě long covidu. V kontrastu ke třem procentům například podle australské studie z minulého roku vedly infekce omikronem k nějaké formě long covidu v téměř 20 procentech i ve vysoce proočkované populaci.
Pozn. 2: Kdyby vás zajímalo, do jaké míry současné vakcíny chrání proti rozvoji long covidu, podle velké studie z května 2022 je to asi 15 procent.
Zajímavou studii mapující long covid tento rok publikoval také lékař a vědec Ziyad Al-Aly: na kohortě celkem šesti milionů lidí zkoumal vývoj postcovidových zdravotních následků a rizik po dobu dvou let. Tato studie skýtá mnohem diferencovanější přehled o tom, jaké konkrétní dopady, jak často, a u jakých skupin pacientů po infekci nastávají.
Postacute sequelae of COVID-19 at 2 years: Riziko postakutních následků COVID-19 do 2 let po infekci podle prostředí péče v akutní fázi onemocnění.
V kontextu long covidu se někdy připomínají i chronické nemoci a poškození u přeživších infekce SARS z roku 2003 nebo následky epidemie Eboly.
Pár důvodů, proč je složité četnost long covidu přesně určit:
Long covid není jednoznačný název nemoci, je to spíš zastřešující fenomén, soubor různých chronických zdravotních komplikací a onemocnění, které covid vyvolal. Jednotlivé statistiky a organizace operují s různými kritérii pro to, co long covid v jejich údajích znamená.
Státy občanům poskytují čím dál menší možnosti, jak se spolehlivě otestovat, v mnoha zemích long covid zatím vůbec systematicky nediagnostikujeme a neevidujeme. V Česku a na Slovensku na situaci upozorňuje lékařka doc. Silvia Dobrodenková – v jednom informačním videu se zmiňuje o tom, že u nás vysokou míru nemocnosti a pracovní neschopnosti do souvislosti s covidem dávají zatím jen ekonomové a analytici z oblasti pojišťovnictví.
Některé projevy long covidu můžou zapadnout nebo uniknout pozornosti. Zvlášť u seniorů a lidí, kterým už před pandemií byla diagnostikována nějaká chronická onemocnění, může být dodatečně vzniklý long covid přehlížen a jeho symptomy přičítány vývoji jiných onemocnění.
V mladé zdravé populaci je strmý nárůst těžkých postižení a pracovní neschopnosti nápadnější, je ale i velká část zasažených, kteří s postcovidovými obtížemi pracují a zdánlivě bez problémů fungují, ale často na úkor sociálního a osobního života mimo práci. Kvůli nedostatečnému testování a chybějící osvětě mnoho zasažených a ani jejich lékařů neví, že se potýkají s long covidem.
Trochu matoucí, ale zároveň opodstatněné nebo pochopitelné je, když se někdy slovo long covid používá jako synonymum pro ME (ME/CFS), energii limitující postinfekční chronické onemocnění, často dohromady s komorbiditami jako dysautonomie, POTS a MCAS, jejichž spouštěčem byl covid. ME a přidružené nemoci jsou součástí jednoho typu long covidu a sami pacienti, novináři i vědci je v určitých kontextech ve zkratce označují jako long covid. ME z doby před pandemií i ME vyvolané covidem/long covid mají hodně společných znaků, a někteří vědci hledají biomarkery a léčbu na obě nemoci zároveň.
Udává se, že přibližně polovina zasažených s long covidem trpí touto těžkou, energii limitující formou. O něco větší podíl zasažených trpí dysautonomií. Výzkumnice Hannah Davis říká: “Když vám diagnostikují ME nebo dysautonomii, to jsou zpravidla nemoci na celý život. Společnost se ale nechová podle toho, že jsou to trvalé nemoci.”
Ještě víc matoucí může být nové paradigma, podle kterého se na spektru long covidu možná do nějaké míry pohybuje každý, kdo se někdy virem nakazil. “Co když v nás infekce SARS-CoV-2 pokračuje, i když počáteční příznaky odezní?” Kdyby měla mít *long covid* celá nakažená populace, pojem by se rozšířil na ještě více neuchopitelnou úroveň. Zároveň by nejspíš vznikla potřeba o to blíž pojmenovávat a sledovat jednotlivé podtypy long covidu.
Odhady o prevalenci long covidu se pohybují v divokém rozmezí mezi jednotkami až vysokými desítkami procent – podle toho, co do něj zahrneme. Dál mezi výzkumníky, zdravotníky, aktivisty, pacienty a novináři probíhají diskuze o tom, zda nebo do jaké míry a v jakých souvislostech je četnost long covidu vůbec významným údajem.
Jako skutečnost každopádně zůstává, že pandemie viru SARS2 a long covid jsou bezprecedentní historickou událostí masového postižení a největším spouštěčem onemocnění ME všech dob. V lednu 2023 v televizním rozhovoru o své nové studii v Nature Hannah Davis zdůrazňuje: “Počet lidí trpících ME a dysautonomií na světě jen za první tři roky pandemie vzrostl čtyřnásobně. Potřebujeme okamžité financování výzkumu.”